FALL 2026: Naděje je stav mysli

„Naději v sobě prostě máme nebo nemáme, je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi. (…) Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme tak říkajíc ‚odjinud‘. A tato naděje to také především je, co nám dává sílu žít a pořád znovu něco zkoušet i v podmínkách navenek tak beznadějných, jako jsou například ty zdejší.“ 

Úvahy Václava Havla o naději formulované v roce 1986 v knize Dálkový výslech neztrácí ani po čtyřiceti letech na aktuálnosti. Je naděje stav mysli, nikoli světa? Kde brát naději v našich současných, navenek beznadějných časech? A jak souvisí NADĚJE s dnes tolik diskutovanou ODOLNOSTÍ? Otázky pro FALL 2026 a jeho hosty…